Jaký by měl být zákon o hlubinném úložišti?

Zveřejnění věcného záměru zákona o hlubinném úložišti je, alespoň podle vyjádření pracovníků ministerstva průmyslu a obchodu, na spadnutí. O jeho obsahu nevíme zatím nic. Nevíme nakolik se bude lišit od již připraveného návrhu z roku 2011, který byl vytvořen pod záštitou tehdy existující Pracovní skupiny MPO a MŽP ve spolupráci s obcemi a spolky. I díky práci na tomto návrhu zákona si ale dokážeme představit, jaké minimální požadavky by měl nový návrh věcného záměru obsahovat, aby měl pro dotčené obce nějaký smysl.

Platné právní předpisy, podle nichž se vybírá lokalita pro úložiště a podle nichž se pak bude úložiště i povolovat, mají tři základní vady. Tyto vady by se mohl pokusit návrh nového zákona alespoň do určité míry řešit:

1.    Je to jedno velké socialistické „retro“. Předpisy horního práva pocházejí z osmdesátých let minulého století a přestože byly několikrát novelizovány, zůstal v nich duch tehdejší doby. Tedy doby, kdy stát mohl rozhodnout o všem sám a nikoho, obce, vlastníky, nebo dotčenou veřejnost si nepřipouštěl k tělu. To se projevuje v tom, že obce nebo spolky se mohou účastnit jen některých řízení a jejich námitky a připomínky mohou být snadno zamítnuty

2.    Je to jeden velkých chaos. Horní právo je šité na míru těžbě nerostných surovin. Stavební právo je šité na míru výstavbě bytových, průmyslových či komerčních objektů. Žádné právo není šité na míru tak specifické stavbě, jako je hlubinné úložiště. Každý krok v přípravě této stavby tak vyvolává otázky, jaký zákon a v jaké míře použít. To se pak projevuje mimo jiné v libovůli státu, jak se projevila například v diskusi o tom, co jsou geologické průzkumy a co výzkumy. Jedna a tatáž činnost nejprve podle SÚRAO vyžadovala stanovení průzkumných území a poté, co průzkumná území zrušily soudy, se najednou jednalo o výzkumné práce, které mohly být prováděny bez stanovení průzkumných území. Právní jistota veškerá žádná.

3.    Nikdo nenese odpovědnost za výběr finální lokality pro úložiště. V žádném právním předpise není napsáno – „výběr finální lokality provede úřad XY na základě vyhodnocení sebraných dat“. SÚRAO tvrdí, že pouze realizuje vládou schválenou koncepci, ale že varianta bude vybrána někým jiným, zpravidla se odkazuje na resort životního prostředí, který bude provádět tzv. hodnocení vlivů záměru na životní prostředí, nebo na SÚJB, který bude vydávat souhlasné stanovisko k povolení realizace HÚ. Nebo zkrátka na nějaké jiné správní řízení. Úředníci z vyjmenovaných resortů zase tvrdí, že pouze rozhodují o návrhu, který předložilo SÚRAO.

Z výše uvedeného pak vyplývají určitá kritéria, která by měl jakýsi ideální zákon o hlubinném úložišti podle mého názoru obsahovat. Až MPO návrh zákona zveřejní, bude zajímavé porovnat předložený návrh s těmito kritérii:

1.    Míra zapojení veřejnosti do rozhodování o úložišti. To je to, co občany z dotčených lokalit zajímá nejvíce. Když SÚRAO tvrdí, že zapojení veřejnosti je dostatečné, myslí tím těch několik případů, kdy se obce nebo spolky mohou účastnit správních řízení, nebo podávat připomínky. Nedodává jaksi, že pokud procesně nic zásadního správní orgány nepokazí, pak se případná nesouhlasná stanoviska a připomínky obcí a veřejnosti poměrně jednoduše překonají (zamítnou) a není kvůli tomu ani zapotřebí z jejich strany nějakých velkých intelektuálních výkonů. Skutečným partnerem se obce a veřejnost stanou až v okamžiku, kdy jejich „NE“ nebude stát schopen tak snadno překonat a bude se muset o jejich přízeň skutečně ucházet a chovat se k nim jako skutečným partnerům. Tedy, že stanovisko obce bude mít váhu veta (nesouhlasu, který nelze nijak překonat), nebo tzv. suspenzivního veta (nesouhlasu, který lze překonat jen velmi obtížně). Na principu suspenzivního veta byla postavena i předchozí verze návrhu zákona. Nesouhlas obce mohl být překonán pouze na základě podnětu vlády Senátu, který musel věc projednat ve veřejném slyšení po vyslechnutí dotčených obcí. Základním kritériem tedy je, jak bude návrh zákona pracovat s možností obcí vyslovit nesouhlas s umístěním úložiště.

S tím souvisí i pro někoho nepříjemná otázka, a sice kompenzace. Návrh zákona by podle mého názoru měl řešit i otázku kompenzací za všechny činnosti v přípravě a výstavbě úložiště. Nemám teď na mysli ony almužny, vyplácené v souvislosti s průzkumnými územími. Ale reálné kompenzace pro jednotlivé fáze výběru finální lokality (průzkumy, vrty, chráněné území pro zvláštní zásah do zemské kůry). Jedině v případě, že si stát bude vědom nutnosti vyplatit signifikantní peněžní sumu za pokračování v přípravě stavby, bude racionálně zvažovat jednotlivé kroky a nikoliv jen chaoticky těkat od průzkumů k výzkumům vzájemně neporovnatelným mezi jednotlivými lokalitami. Dotčeným obcím taková právní úprava poskytne jasnou perspektivu (nikoliv jen obecné sliby), co mohou a nemohou získat jednáním se státem o umístění úložiště.

2.    Zákonem stanovená strategie výběru finální lokality. Je v právním státě nemyslitelné, aby SÚRAO měnilo podmínky zužování počtu lokality tak, jak se jim to hodí. Zákon musí stanovit podmínky zužování počtu lokalit, včetně návazností na horní právo (etapy geologických prací apod.). Jedině tak si dotčené obce a obecně dotčená veřejnost bude moci udělat představu o tom, co je čeká a stát z toho nebude moci uhnout.

3.    Jasně stanovená odpovědnost za rozhodnutí o finální lokalitě. U takto důležité stavby nesmí být aplikována tzv. salámová metoda, známá z jiných investičních akcí – tedy že se postupně vydávají dílčí povolení na jednotlivé drobnosti jako na kolečka salámu, až je ve výsledku povolena nenápadně povolena celá investiční akce. Občané mají právo vědět, kdo rozhodne tak zásadní otázku, jako je výběr finální lokality. Ke komu mají směřovat své argumenty a s kým mají jednat.

Nechme se tedy překvapit s čím ministerstvo průmyslu a obchodu přijde. Pak jeho návrh pozorně studujme, abychom byli schopni vyhodnotit, zda jde o poctivou snahu nastavit transparentní, předvídatelné a partnerské prostředí, nebo pouze o další marketingový a bezobsažný krok. Osobně nečekám zázraky. Jistou skepsi ve mně vyvolává již způsob přípravy věcného záměru zákona – naprosto bez účasti zástupců lokalit. To není příliš přesvědčivý krok, který by potvrzoval nový, vstřícnější kurs SÚRAO a MPO.

Pavel Doucha, Doucha Šikola advokáti s.r.o.

Poznámka redakce: Článek byl napsán pro zpravodaj Jaderný odpad ještě před tím, než na konci června starostové návrh věcného záměru zákona dostali k svým připomínkám