Kam s ním na věčnost?

Jedním z velkých problémů jaderné energetiky jsou vysoce radioaktivní odpady, především vyhořelé jaderné palivo, které zůstanou nebezpečné po statisíce let. Inženýři i geologové proto hledají způsoby, jak zajistit, že se po dobu, která daleko přesahuje známou lidskou historii, nedostanou do styku s biosférou.

Podle vládou prosazovaných plánů by radioaktivní odpad měl skončit na věčnost izolován ocelovými kontejnery, bentonitem a žulou v půlkilometrové hloubce konečného úložiště.
Výběr lokality pro úložiště není pouze geologickou otázkou, je potřeba dojít ke shodě i s komunitami, které žijí ve vybraných regionech. Dnes ale v České republice kulminuje mezi státními úřady a dotčenými samosprávami, které přestaly zodpovědným státním institucím věřit.

V České republice je za problematiku zodpovědná státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu. Momentálně je v jejím hledáčku jako potenciálně vhodné místo pro úložiště devět míst.

Pro letošní rok SÚRAO ohlašuje výběr čtyř lokalit pro další práce a již v roce 2025 chce mít vláda jediné finální místo, kde by se následně měla začít stavět podzemní laboratoř a později i vlastní úložiště s cílem jeho zprovoznění až v roce 2065. Rok 2025 je spojen s termínem rozhodnutí o stavbě nových reaktorů, aby se problém odpadu mohl pomyslně odškrtnout. Ale jde o etickou, nikoliv zákonnou rovinu, povolit stavbu elektrárny je možné i bez úložiště.

Obyvatelé jsou proti

Avšak ve většině případů se lidé i starostové postavili proti záměru, aby pod jejich domovy jaderný odpad skončil. Proběhlo již celkem 28 úspěšných místních referend, která odmítla úložiště a průzkumné práce, úložiště na svém území usnesením zastupitelstva zamítá i Jihočeský kraj. Až k soudům se dostaly žaloby 18 obcí a šest spolků na stanovení sedmi průzkumných území pro geologické práce. Ve čtyřech případech již žalující uspěli a rozhodnutí byla zrušena. Vznikla Platforma proti hlubinnému úložišti, která nyní sdružuje 31 dotčených měst a obcí a 13 občanských spolků, která se snaží změnit vládní přístup a prosadit otevřený a průhledný způsob hledání řešení problému jaderných odpadů.

Právní analýzy ukázaly, že obce ani veřejnost nemají ani v případě tak výjimečného projektu, který prakticky natrvalo a výrazně zasáhne do života obyvatel, příliš možností jak vůči státu obhajovat zájmy svých občanů. Přitom je to princip běžně používaný v mnoha demokraticky vyspělých zemích a rozhodně pak v těch, kde již pokročily v povolování úložiště. Rovněž (evropská) směrnice Rady 2011/70/EURATOM požaduje, aby se veřejnost mohla účinně účastnit rozhodování týkajícího se nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem. Také nový český atomový zákon se vznikem zákona o zapojení obcí do procesu výběru úložiště počítá. Avšak původní návrh, na kterém se shodli zástupci obcí se státní správou, odmítla v lednu 2017 vláda a nový i přes sliby politiků zatím nevznikl.

Jasně daná pravidla

Hlubinné úložiště pro vyhořelé jaderné palivo není v provozu nikde na světě, první se teprve staví ve Finsku. Místo pro takové jaderné zařízení musí splňovat řadu požadavků: rozsáhlý masiv horniny neporušené prasklinami a štěrbinami, kde je vyloučeno zemětřesení a který zabezpečí odvod tepla. Musí zaručit stabilitu po celou dobu, kdy radioaktivní odpad bude nebezpečný. Musí také vyloučit průniky podzemní vody do úložiště, protože postupná koroze by příliš brzy poškodila kontejnery s odpadem. Ty ale tak jako tak jednou selžou, a pokud by do úložiště proudila voda, mohla by vynést radioaktivní a toxické látky na povrch nebo kontaminovat zdroje pitné vody.

Protože dnes neznáme konečné množství odpadu, nelze tak předem stanovit, zda bude pro úložiště potřeba ve skutečnosti 440 ha ideální horniny nebo bude velikost jiná. Obě české jaderné elektrárny vytvoří v průběhu svého plánovaného provozu přibližně 4 tisíce tun vyhořelého jaderného paliva. Při prodlužování životnosti a stavbě nových reaktorů však bude množství problematického odpadu výrazně vyšší – asi 10 tisíc tun.

V každém případě před výběrem vhodného místa je nezbytné mít předem daná a nezpochybnitelná odborná kritéria, podle kterých bude vybírána nejlepší možná lokalita. Jak zaznělo i na dubnové mezinárodní Nuclear Energy Conference 2018 v Praze, ta česká vytvořená Správou úložišť jsou v některých ohledech vágní a navíc není jasné, jak s nimi bude nakládáno, jakou váhu v hodnocení budou mít. Konečným důsledkem absence předem jasně nastavených pravidel je ono přešlapování na místě, časté změny celého procesu vyhledávání a spory SÚRAO nejen s veřejností, ale i se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

Platforma proti úložišti

Dotčené obce a veřejnost sdružené v Platformě proti hlubinnému úložišti požadují zapojení svých zástupců do přípravy zákona o úložišti a zveřejnění kritérií výběru a postupu, podle něhož mají být letos vybrány lokality pro další geologické práce a který musí umožnit kontrolu výběru nezávislými, obcemi vybranými odborníky. Chtějí také zveřejnění zpráv s výsledky dosavadních geologických prací, studií proveditelnosti úložiště či posouzení jeho vlivů na životní prostředí v jednotlivých lokalitách ještě před tím, než podle nich bude proveden výběr. Takový požadavek by mohl být nadbytečný, ale bohužel české úřady se rozhodly udělat z úložiště tajný vládní projekt.

Do vyřešení všech výše zmíněných problémů by vůbec nejlepší bylo přerušit uspěchaný a vůči dotčené veřejnosti silový proces výběru. Jinak hrozí, že se nenajde lokalita, která by odpad chtěla přijmout. V záloze pak stále máme sklady vyhořelého paliva, ve kterých může být odpad pod plnou kontrolou déle, než dnes uvažuje stát.

Zodpovědný postup dnes je totiž naší zodpovědností vůči potomkům.  Vůbec nejzodpovědnější by pak bylo neprodukovat další vysoce radioaktivní odpady a nezhoršovat problém, který nemá dobré řešení. Jen to méně špatné.

Edvard Sequens, energetický konzultant Calla – Sdružení pro záchranu prostředí a sekretář Platformy proti hlubinnému úložišti, edvard.sequens@calla.cz

Článek vyšel v časopise Energie 21 č. 3/2018, ve zkráceném znění zde.