Strach z úložiště? Lidé se už tolik nebojí radioaktivity, ale o vodu

Pokud není údolí zaplněné mlhou, je z vrcholu Čeřínku vidět až na mohutné žulové skalisko Čertův hrádek.

V místním přírodním parku je tahle skála s výraznými vodorovnými lavicemi jedním z nejatraktivnějších míst. Největší hodnota oblasti poblíž vsi Cejle na Jihlavsku je však skrytá hluboko pod zemí. Celé úzmí má značné zásoby podzemních vod, na úpatí Čeřínku vyvěrá několik pramenů, svoji cestu tady začíná i několik potoků.

Právě zdejší krajinu by v hloubce pět set metrů mohla do budoucna provrtat síť chodeb úložiště radioaktivního odpadu z jaderných elektráren. Lokalitu Hrádek, která zahrnuje i Přírodní park Čeřínek, nyní experti Správy úložišť radioaktivního odpadu doporučili spolu s dalšími třemi oblastmi v Česku pro další průzkum. Do začátku června bylo vytipovaných území devět.

Obyvatelé okolních vsí, které jsou často závislé právě na podzemních zdrojích vody, takový výběr nechápou. „Bereme vodu ze čtyř hlubokých vrtů v katastru obce Mirošov, která je kousek odtud. Bojíme se o ně. Máme pocit, že tohle hledisko se při výběru vůbec nebralo v úvahu,“ říká na temeni 761 metrů vysokého Čeřínku starostka vesnice Cejle Pavlína Nováková. „Stojíme tu nad možným budoucím úložištěm radioaktivního odpadu, přitom je tady už od osmdesátých let stavební uzávěra,“ podivuje se místostarosta vsi Antonín Seknička. „Nic se tu nesmí stavět kvůli cenné přírodě a vodním zdrojům. Je tu ojedinělé, stále ještě čisté prostředí, nechceme, aby padlo,“ dodává.

Ve dvaceti pět kilometrech čtverečních, které by měly protkat průzkumné vrty, leží například i obce Rohozná či Dolní Cerekev. Ty mají podle Novákové prameniště pitné vody přímo v místě, kde by mohlo úložiště vzniknout. „My máme vrty na druhé straně. Ale když se do podzemní vody zasáhne, tak to může ovlivnit jejich i naše zdroje. Jde nám o celou oblast,“ říká. Ze svahů Čeřínku a blízkého Suchého kopce stéká voda i do Hubenovské přehrady, která zásobuje Jihlavu. „Prameny od nás navíc plní i vodní nádrž Švihov na Želivce. Což by ohrozilo i zásoby pro Prahu,“ říká starostka.

Na nebezpečí pro podzemní vody upozorňuje i jihlavský hydrogeolog Zdeněk Laštovička. Průzkum, ale zejména případná stavba, by podle něho mohly lokalitu a její vodní zásoby nenávratně poškodit. „Nedovedu pochopit, jak může nějaká státní instituce a pro ni pracující odborníci i vědci navrhnout lokalitu Čeřínek, nebo přesněji Čertův hrádek, za případné místo pro trvalé úložiště vysoce radioaktivního odpadu z jaderných elektráren,“ píše ve svém vyjádření expert.

Ztráty vody ale nejsou pro místní, jejichž velká většina odmítla stavbu v roce 2008 v místním referendu, jediným strašákem. „Bojíme se i dopadu z hlediska dopravy, logistiky, stále se neví, jak by areál vypadal, jak by to bylo s ubytovacími kapacitami, kolik lidí by tu pracovalo,“ říká Seknička a připomíná i nejasnosti kolem odvozu zeminy. „Nevíme, jestli by tu vznikl nový kopec hlušiny, nebo by se vše odváželo pryč.“

Ještě před pár lety se lidé báli zejména úniků radioaktivity, vodu a přírodu jmenovali až na druhém místě. Nyní jsou hlavním tématem boje proti úložišti i v asi 60 kilometrů vzdálené další vybrané průzkumné lokalitě Horka u Třebíče. „Nebála bych se tolik úložiště, ale spíše ztráty podzemní vody, všichni máme studny. Jde o vliv na celou oblast, klima. Rybníků je tady sice hodně, ale tím, co by úložiště s vodou provedlo, se nikdo nezabývá,“ míní Lenka Šmídová, ředitelka mateřské školy v Náramči, která je jednou z devíti obcí v této průzkumné oblasti.

Lidé ve všech vytipovaných lokalitách v Česku se doposud scházeli každý rok v dubnu na protestních pochodech. Obyvatelé zmíněného Třebíčska mívají sraz na vyvýšenině mezi Náramčí a Hodovem. Právě tady leží střed zkoumaného území lokality Horka. Z náhorní plošiny s poničenými lesy je výhled na bioplynové stanice na okraji městysu Budišov i na ptačí hnízdo na jednom z komínů. Louky poblíž železniční trati jsou nyní po deštích sytě zelené, asi sto metrů odsud pozoruje dění dlouhonohá volavka popelavá. „Bojíme se celkově o stav místní přírody. Padesátihektarový obecní les máme z 90 procent už nyní pryč. Smrky jsme kvůli kůrovci vytěžili úplně, uschly také borovice a škůdce napadl i modříny,“ ukazuje kolem sebe starostka Náramče Ludmila Jelínková a připomíná, že oblast trápí i vysoký výskyt radioaktivního radonu. „Máme strach, že rozvrtáním země se ho uvolní ještě více,“ říká.

Jelínková vytýká státu, že nebere názory místních vážně. „Od samého začátku jsme proti, byla referenda, záměr odmítla zastupitelstva. Oni vůbec nezohledňují, že je tu chráněný přírodní park. Přitom při prvních jednáních se jasně říkalo, že přes odpor nepůjdou,“ říká starostka, která se chce stejně jako její kolegyně z Cejle bránit. „Pošleme na ministerstvo průmyslu a obchodu nesouhlasný dopis, budeme se dál bránit právní cestou,“ uvedla.

Místní nepřesvědčují ani nabízené kompenzace. Za průzkum to bude zhruba milion korun na jednu ves. Obce z lokalit, které by později postoupily mezi dvě finální, mají podle starostky Cejle Novákové slíbené odškodnění zhruba 60 milionů. A každá obec, na jejímž katastru by nakonec úložiště vzniklo, by podle informací správy úložišť obdržela v součtu stovky milionů korun. „Zpočátku se tu hlasy, že jsme hloupí, že by mohla obec báječně vydělat, objevovaly. Poslední dovou už ale nikoho takového nepotkávám, ten odpor je jednoznačný,“ říká Nováková.
To potvrzuje i důchodce a bývalý výpravčí Vlastimil Klapal, který žije v Hodově, jenž patří do lokality Horka. „Štve to tady všechny už roky. Nikdo neví, jak by to vypadalo, co by to způsobilo, neznám nikoho, komu by se tenhle nápad líbil,“ říká v restauraci U Kazdů v Budišově.

Stát dosud argumentoval převážně tím, že česká kotlina, jedna z geologicky nejstabilnějších oblastí v Evropě, je pro podobný záměr vhodná. Nehrozí v ní vulkanická činnost ani silnější zemětřesení, stavbaři by proto měli dokázat sklad spolehlivě zabezpečit.

Tisková mluvčí správy úložišť Martina Bílá nyní na dotaz HN uvedla, že experti se zabývali a budou zabývat i vodními zdroji. „Kritéria týkající se vody byla tři. Hodnotily se vodní zdroje, rychlost proudění, čas a doba dotoku a délka a charakter drenáže cesty. Vlastní stavba projde standardním procesem vyhodnocení vlivů na životní prostředí a dalšími povolovacími řízeními například u Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, kde jsou všechny zmíněné aspekty velmi přísně posuzovány,“ napsala Bílá.

Na výtky, že stát prostřednictvím správy úložišť nepřihlíží k názoru obyvatel, argumentovala mluvčí připomínkou nepolitičnosti organizace a zázemím kvalitních expertů. „Ručíme státu za to, že výzkumy a průzkumy budou na nejvyšší možné úrovni a projekt bude bezpečný, maximálně šetrný k životnímu prostředí a ekonomicky i technicky proveditelný. Můžeme starostům i obyvatelům lokalit nabídnout hlavně informace a to správa úložišť celou dobu intenzivně dělá,“ uvedla.

VÝBĚR LOKALIT

Hlubinné úložiště jaderného odpadu má vzniknout v jedné ze čtyř následujících lokalit – Janoch u Temelína, Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku či Březový potok na Klatovsku. Doporučil to na začátku června poradní panel expertů Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Návrh musí ještě schválit rada SÚRAO, finální slovo bude mít vláda.

Harmonogram
2019–2022: geologické průzkumy, zúžení počtu lokalit na dvě
2025: vláda měla podle původ‐ ního plánu rozhodnout o hlavní
a záložní lokalitě, nyní se však čeká posun termínu, na průzkum, výběr finální a záložní lokality je třeba zhruba 10 let.
2030: vznik podzemní laboratoře 2050: zahájení výstavby
2065: zahájení provozu Odhadovaná cena: 100 miliard

Autor: Martin Biben

Foto: autor: HN – Libor Fojtík

Zdroj: ihned.cz