Co nového v Kocourkově 

( aneb reakce na článek Co nového pod Kraví Horou )

Vážený pane Pavlíčku,

Držím právě v rukou měsíčník Bystřicko (leden 2013) a nevěřím vlastním očím. Obsáhlý leč plytký článek na straně 12 s názvem Co nového pod Kraví Horou mi definitivně vráží pero do ruky – poprvé jsem měla sto chutí se písemně vyjádřit již v prosinci při zhlédnutí zpravodaje č. 1 občanského sdružení Chceme úložiště Kraví Hora, které lze pokládat za naprosto absurdní jev v dnešní též často absurdní době.

Kdyby s podobnou aktivitou přišel někdo ze starostů či starousedlíků, možná by to nebudilo takový údiv a ani rozhořčení. Nevím nic a Vašich vazbách či vztazích k našemu kraji. Pokud zde opravdu nějaké kořeny máte, přesto Vám chci vyložit několik poznámek.

Už první odstavec výše zmíněného zpravodaje č. 1 je naprosto nevkusný. Mícháte zde „čas předvánoční, plašení o konci světa a veselé věnování se oblíbenému strašáku v podobě úložiště“. Opravdu si myslíte, že protestování některé lidi tak velmi baví a dělají to jen tak z „plezíru“?! 

Ve třetím odstavci jste, ač nechtěně, udeřil hřebík na hlavičku. „Odborné záležitosti se přenechají odborníkům“….ano, asi všichni počítají s tím, že zdejší oblast je plná buranů, tupců a venkovských balíků, kteří nemají o ničem páru a v duchu bolševických tradic – nechť o nás rozhodují ti „odborníci nahoře“! Já říkám: „ Jak můžete degradovat ono základní právo lidí bouřit se, když právě probíhá rozhodování O NÁS, BEZ NÁS !? Inu, jak řekl Karel Havlíček Borovský: „ Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.“

Dále vyzvedáte fakt, že místní lidé jsou zvyklí na těžbu uranu a „ najít dnes někoho, kdo bude tvrdit, že zdejší oblasti důlní činnost ublížila, by jistě nebylo lehké.“ Najdu Vám stovky lidí, kteří potvrdí opak.

Poté přichází Vaše další perlička: „krásy přírody samy o sobě neznamenají pro turistiku vůbec nic.“ Ráda na to odpovím těmito příslovími:

„ Až poslední strom bude poražen, až poslední řeka bude otrávena, až poslední ryba bude ulovena, pouze pak poznáte, že peníze se nedají jíst.“……….nebo

„ Chovejte se k Zemi dobře, nebyla vám dána vašimi předky, ale byla vám pronajata vašimi dětmi.“

Ano, v závěru Vašeho zpravodaje přece jen něco, s čím by se dalo souhlasit: „Venkov nemůže čekat na zazobané spasitele“ – přesně tak - zdejší lidé nejsou neschopní, dokážou mnohé, i to uvědomit si, že úložiště radioaktivního odpadu by také žádným spasitelem nebylo. Říkáte: „ zbytky budou MÉNĚ RADIOAKTIVNÍ“ – to je vskutku polehčující okolnost! 

Dále se bravurně oháníte větou „Boží mlýny melou pomaličku, ale jistě.“ – co odstavec, to stylistický protiřečící si unikát!

Prosím všechny, nechť si uvědomí jeden prostý fakt:

„Není na světe nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není!“ 

(Blaise Pascal)

Auto: Místní domorodec s pořádně hlubokými kořeny