O brzkovském uranu na Rožínce

V pátek 24. října jsme se zúčastnili exkurze do chemické úpravny uranové rudy odštěpného závodu GEAM v Dolní Rožínce, kde nás přivítali ředitel závodu GEAM Ing. Pavel Koscielniak, jeho náměstek Josef Lazárek a Mgr. František Toman, PhD., zástupce vedoucího závodu pro likvidační práce a technologii.

Většinu účastníků tvořili obyvatelé Brzkova u Jihlavy (včetně členů spolku „Naše budoucnost bez uranu”), kterým se především nezamlouvá představa nového uranového dolu kilometr za jejich obcí, a dále je zajímají důsledky možné těžby v Brzkově, Dolní Rožínce a okolí.

Nejdříve nás pan Lazárek zjednodušeně seznámil se systémem jam pro těžení, zásobování, větrání a čerpání důlních vod na ložisku Rožná a zmínil se přitom o dolech „Karel Havlíček Borovský“ (jáma R1), „Jasan” (jáma R3 do hloubky 1200 metrů; v likvidaci) a „Olší” (zrekultivován po roce 1989). Jáma R1 je poslední funkční a vede z povrchu do hloubky 600 metrů (na úroveň 12. patra). V této úrovni z jámy R1 vede horizontální 2,5 kilometrů dlouhá chodba, na kterou se napojuje jáma R7S vedoucí kolmo z 12. patra do 24. patra, které se nachází v hloubce 1200 metrů.

Z ložiska Rožná bylo od roku 1957 vytěženo přes 20 milionů tun rudniny a vyprodukováno přes 20 tisíc tun koncentrátu uranu. V 70. a 80. letech se zpracovávalo asi 600 tisíc tun uranové rudy ročně, po roce 2000 asi 150 tisíc tun a podle srpnové tiskové zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu se odhaduje, že letos má být vytěženo 150 tun uranové rudy (konec těžby byl znovu posunut až do roku 2017).

Poté pan Toman popsal proces zpracování uranové rudy, který trvá 21 dní od drcení, mletí, ředění vodou, zahušťování, loužení, třídění pomocí ionexu, sorpce pomocí roztoku síranu sodného, eluce neboli vyluhování, vysušování až po finální expedici kontejnerů se žlutým práškem diuranátem amonným, zvaným rovněž „žlutý koláč”.

Toho se vyrobí 1 tuna denně, při čemž vedlejším produktem je 25 tun síranu sodného. Mezi fázemi ředění až po třídění vzniká tekutá složka zvaná rmut („blátíčko”) a tento rmut po projití sítem, na němž se zachytí 1,5 mm černě lesklé kuličky ionexu s navázaným uhličitanem uranylu, pokračuje dál do odkaliště.

Ročně je rmutu vyprodukováno kolem 100 tisíc m³, vod z dešťových srážek a drenážního systému ročně přibyde do odkaliště 300 tisíc m³ a aby bylo hladinu vody možno udržet na stejném místě, musí být kapacita na čištění někde kolem 400 tisíc m³. Voda v odkališti, která obsahuje 30 gramů solí a 6-7 mg uranu na litr a síranový aniont vzniklý z pyritu a další látky, prochází procesem čištění, aby se tyto hodnoty dostaly pod limit, například méně než 0,8 g/litr solí a 0,3 mg uranu.

Děje se tak třemi způsoby: odpařením vody v odpařovací stanici ze 70. let (vykrystalizuje síran sodný), elektrodialýzou a reverzní osmózou (odstraní se těžké kovy), voda bez solí se žene přes ionexovou technologii (odstraní se radionuklidy).

Následně pan Koscielniak mluvil o tom, že monitoring vrtů kolem odkaliště probíhá měsíčně a denně se monitorují výpustě do vodoteče, kudy vytéká nečištěná důlní voda s „nějakým“ obsahem uranu a radia, což ale nikterak nevadí rakům a pstruhům, kteří prý pod výpusťmi žijí.

Probíhá také monitoring ovzduší, zemědělských produktů na polích, ekosystémů v blízkosti Nedvědičky a Bukovského potoka a na pracovištích pro zaměstnance různých kategorií dle vystavení ozáření. Všechny limity stanovuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

Zaměstnanci nesmí překročit maximální dávku 50 mSv za rok (anebo 100 mSv za pět let, z čehož plyne maximální průměrná dávka 20 mSv za rok). Horníků je na dole zhruba 500, zaměstnanců na úpravně vod 150 a kolem 200 je na ředitelství a mají trvalý pobyt v okruhu do 20 km od Dolní Rožínky.

Po těchto prezentacích nás čekala prohlídka chátrající budovy z roku 1956 (kde jsme se proplétali mezi kontejnery plných nebezpečných zapáchajících chemických sloučenin), zastavili jsme se v nové budově z roku 2007 plné automatizovaného zařízení (a bez zápachu) a vystoupili k odkališti, jehož břehy jsou osázené fotovoltaickými panely, údajně ve vlastnictví firmy Sky Solar.

Už během prezentací a procházky po areálu závodu probíhala nevyhnutelná a místy velmi živá diskuze, jejímž ústředním tématem byla eventuální těžba uranu v Brzkově. Pan Lazárek ujišťoval, že i přes současné nulové rezervy na těžbu, likvidaci dolu, sanace hald a odkališť (GEAM Dolní Rožínka je od roku 2009 v útlumu), nebude stát hradit výdaje na budoucí sanaci v Brzkově ze svého rozpočtu, ale má být vytvořen rezervní fond na likvidaci ložiska.

Pan Toman toto ilustroval příkladem, že by se z každého kilogramu vytěženého uranu odvedla částka (uvedl 5 Kč), a výsledek by tak pokryl sanace a likvidaci dolu v budoucnu. Objem těžitelných zásob uranu na ložiscích Brzkov a Horní Věžnice je 3100 tun uranu. Při 5 Kč za kilogram uranu by tedy byl vytvořen fond v hodnotě 15,5 miliard Kč.

Oficiální stanovisko vlády, zda by byla těžba uranu ekonomicky rentabilní v budoucnosti, by mělo být známo během listopadu 2014. Jisté ale je, že na útlum českého uranového hornictví bylo po roce 1989 vynaloženo už na třicet miliard Kč a odhadované výdaje na další práce přesahují 40 miliard Kč a že jedním z cílů dosud platné surovinové politiky z roku 1999 je: „ukončit těžbu uranu”.

Z diskuze dále vyplývalo, že si zpracovatelé studie otvírky ložiska Brzkov nepřipouštějí ekologické a sociální problémy, jaké by dobývání ložiska způsobilo obyvatelům Brzkova a širokého okolí. Pan Lazárek například tvrdil, že nevěděl nic o ztrátě spodních vod v Brzkově v důsledku pokusného dobývání uranu v roce 1979, proti čemuž se místní ohradili.

Starosta Brzkova Aleš Bořil zase protestoval proti představám pana Tomana, že by byla část horníků převedena z Dolní Rožínky do Brzkova, kde by se adaptovali a zaučili případné místní horníky. Podle pana Bořila by byl na obec vyvíjen tlak, aby vystavěla bytový komplex pro cca 100 horníků, což je v rozporu s budoucím územním plánem rozšířit stavební parcely pro nehornické obyvatelstvo.

Ani představa pana Lazárka, že by vlakem po trase Přibyslav - Žďár nad Sázavou - Nové Město na Moravě - Dolní Rožínka jezdila podrcená uranová ruda o zrnitosti asi 5 cm, nevzbudila nadšení.

Autor: Olga Kališová, Calla

Pozvánka na besedu

Brzkovský spolek „Naše budoucnost bez uranu” pořádá besedy „Těžba uranu na ložisku Brzkov?” v zámeckém městském kinu v Polné 13. listopadu v 18h a v zasedací místnosti Městského úřadu Přibyslav 14. listopadu v 17 hodin.

Diskutovat na téma případné těžby budou Mgr. Pavel Kavina, Ph.D. (Ministerstvo průmyslu a obchodu), Ing. Edvard Sequens (Calla – Sdružení pro záchranu prostředí) a MUDr. Miroslav Šuta (Centrum pro životní prostředí a zdraví). Jste srdečně zváni.