Napsali jste nám

Když byla v roce 1956 spuštěna první komerční jaderná elektrárna na světě, zdálo se, že lidstvo má vyřešen problém s dostatkem "čisté" energie. Ve škole nám bylo vštěpováno, že vědci a technici v našem socialistickém táboře jsou špičkou v mírovém využití jaderné energie a že není třeba mít žádné obavy z atomových elektráren. (V rámci propagandy to nebyl snadný úkol, protože jsme zároveň byli v branné výchově cvičeni v ochraně před jaderným zamořením.) Odborníci nás však tehdy opomněli informovat, že výsledkem výroby elektřiny z jádra je mj. vysoce radioaktivní, a tedy extrémně nebezpečný odpad.

Po 60 letech je ve světě ohromné množství tohoto odpadu a nikdo si pořádně neví rady, co s ním. Ani USA, ani Velká Británie, ani Rusko, tedy průkopníci v komerčním využití jaderné energie, nemají prozatím uspokojivě vyřešeno ukončení jaderného cyklu a bezpečnou likvidaci odpadu. Naši politici se rozhodli vydat cestou hlubinného úložiště, tedy nenávratného "zabetonování" odpadu pod zem. Zdá se, že se jedná o nejlevnější řešení, což samozřejmě vítá ČEZ, největší producent odpadu. Problém je, že nikdo nemůže spolehlivě zaručit, jak se odpad pod zemí bude dlouhodobě chovat. Kontrola bude omezená a případná oprava téměř nemožná. Například Německo má nyní velký problém s nízkoaktivním – několikanásobně slabším – odpadem v bývalém solném dole Asse. Mimochodem i sůl je vědci považována za vhodné prostředí k uložení jaderných odpadů. Proti této skládce v Německu veřejnost dlouhodobě protestovala a po 40 letech se potvrdilo, že její obavy byly naprosto oprávněné. Přitom Němci jsou věhlasní svojí precizností, což se o nás ve světle kauzy falšovaných svarů v Dukovanech rozhodně říci nedá... Ze strany našich státních úředníků jsme vystaveni neúplným a nejasným informacím, některé sliby státu byly dokonce porušeny.(A to se ani nemusel změnit režim. Pamatuji si, jak byla občanům v obcích okolo Dukovan slibována levnější energie. ČEZ se však na svém webu brání, že on nic takového nesliboval.) Zajímavá je též informace, že jsme největším vývozcem elektrické energie – jen odpady, vzniklé z nikoli nezbytné nadprodukce, jaksi vyvážet neumíme. Naopak vzhledem k plánované velikosti skládky je možná jednou budeme dovážet (aktuální Atomový zákon to sice zapovídá, ale mezinárodní předpisy toto umožňují).

Vyhořelé palivo je nyní skladováno v areálu elektráren, ale ani po zprovoznění hlubinného úložiště by se nemohlo ihned uložit pod zem a právě ve své nejnebezpečnější podobě by nadále bylo dlouhodobě chlazeno v meziskladech! 

Jaderná elektrárna jednou doslouží a bude náročné rozsáhlý areál asanovat – zaměstnance rekvalifikovat. Osobně jsem za uložení odpadů v kontrolovaných skladech u JE umožňující operativně reagovat na případné poruchy. 60 let není ve vědě dlouhá doba a věřím, že vědci jednou naleznou způsob, jak využít zbývajících 90% energie, která zůstává ve vyhořelém jaderném palivu. Nakonec ve Finsku, kde jsou prozatím s budováním hlubinného úložiště nejdále, uvažují, že by část odpadů ukládali právě v režimu "předávaného správcovství". Tedy takového, kdy by se sklady předávaly z generace na generaci, a bylo tak zaručeno, že nikdo nezapomene, kde byl "poklad" zakopán. Naši potomci by tak nemuseli být nemile překvapeni, proč jsou znenadání oni, popřípadě jejich země tak vážně nemocní...

Zdroj: Třebíčský deník

Autor:         Jiří Mutl, Rudíkov