Sousedé s jadernou energií

Maňovice by se mohly stát místem, kde se v budoucnu postaví podzemní trvalé úložiště vysoce radioaktivních odpadů v českých jaderných elektráren. Tato česká lokalita se nachází pouhých 80 kilometrů od německých hranic. Proto zde do ulic kromě místních obyvatel vyšli také obyvatelé německé příhraniční oblasti Bavorský les.

Jadernou energii považují Češi za fajnovou věc. Praha plánuje stavbu nového jaderného reaktoru na jihu Moravy. S vhodným trvalým úložištěm pro zde vyráběný jaderný odpad by hned jeho provozovatel získal pádný argument pro jeho povolení. Na možných úložišťových lokalitách to však již dlouhá léta vře. Protože tisíce let zářící jaderný odpad tamní lidé u svých obcí nechtějí – stejně tak ho nechtějí ani obyvatelé východního Bavorska. A proto jdou na barikády. A to i z toho důvodu, že blízké okolí nového úložiště nebude trvale obyvatelné.

Vysoce radioaktivní odpad se má hluboko pod zemí skladovat necelých sto kilometrů od bavorských hranic. Česká republika při jeho výběru a schvalování tlačí na urychlení procesu. Expertní skupina českého Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zúžila seznam úložišťových lokalit z devíti na čtyři.

Štěpánka Filipová, mluvčí českého ministerstva průmyslu a obchodu však upozorňuje, že se stále ještě nejedná o definitivní rozhodnutí o zúžení počtu lokalit. Podle ní pouze expertní tým zveřejnil výsledky svého výzkumu v devíti lokalitách. Podle výsledku má nyní ministerstvo naplánovat další kroky.

„Obáváme se, že nebude brán žádný ohled na názor místních obyvatel,“ řekl Edvard Sequens, který je předsedou českobudějovického ekologického sdružení. Toto sdružení bojuje proti plánům na stavbu konečného úložiště radioaktivních odpadů. Po zúžení počtu lokalit se Sequens obává, že nyní dojde na hlubinné vrty ve vybraných lokalitách. Poté se podle plánovaného harmonogramu mají vybrat pouze dvě lokality, jedna definitivní, druhá náhradní.

Pokud bude následovat vláda v Praze doporučení SÚRAO, budou čelit čtyři vybrané lokality „zářící“ budoucnosti. Na stavbu úložiště má být vyčleněna plocha 300 – 500 hektarů, stavební náklady jsou odhadovány na 111 miliard Kč. Tempo, s kterým pokračuje český stát ve výběru lokalit, dělá Sequensovi vrásky na čele. „Jaderný průmysl by chtěl najít vhodné úložišťové místo do roku 2025,“ řekl. To by mohlo přispět k eventuálnímu pozitivní rozhodnutí ke stavbě nového bloku v Dukovanech. „V každém případě pak může jaderný průmysl tvrdit, že problém s konečným uložením jaderného odpadu je přece již vyřešený.“

Ale starosta Chanovic, Petr Klásek, jedním dechem dodává: „Obce, které mají počítat s tím, že se mohou stát místem, kde bude v budoucnu trvale uložen vysoce radioaktivní odpad z jaderných elektráren, bojují proti tomuto záměru dál. Jeho obec se nachází pouze malý kousek od Maňovic a má následující důvody: průzkumy, které má k dispozici, nevěstí nic dobrého. Vyčetl z nich, že blízké okolí stavby trvalého úložiště nebude dál obyvatelné.

Klásek s fronta lidí proti úložišti však stojí proti projaderně laděné české společnosti. Ale Češi potřebují místo pro trvale uložení tamních jaderných odpadů. Pro toto konečné uložení jaderných odpadů považují čeští i němečtí inženýři jako vhodné prostředí granit. Proto přicházejí v úvahu příhraniční oblasti pro trvalé uložení na obou stranách hranic.

„Tato hornina se však nehodí pro trvalé uložení jaderných odpadů – alespoň to je závěr Nuclear Energy Conference (ENEF) v Praze,“ dodává Brigitte Artmann, mluvčí sdružení Kein Endlager im Fichtelgebirge (Nechceme trvalé úložiště ve Fichtelgebirge). ENEF je diskusní platformou zřízenou Ervropskou komisí, kde se diskutují šance a rizika jaderné energetiky. Závěr ENEF chápe Artmann následovně: Granit se láme, má vodonosné pukliny a existují přeshraniční proudění podzemních a spodních vod. Granit by tak potřeboval další „odstínění“ ve formě další izolační vrstvy z mědi nebo oceli, které by oddělovaly uložený radioaktivní odpad od okolního životního prostředí. Německý spolkový úřad pro bezpečnost vidí záležitost s granitem podobně.

K českým plánům říká Artmann: „Plánování pro Maňovice a další lokality nepovažujeme za skutečné podzemní trvalé úložiště. Technikům to spíše připomíná hluboko uložený mezisklad. V naší sousední zemi se příliš doufá v budoucí technologický pokrok, který by měl v budoucnu přinést řešení, jak tento uložený radioaktivní odpad dál zužitkovat v jaderných elektrárnách. Je to ale podle mě pouze jejich zbožné přání, u kterého také i zůstane,“ dodala Artmann.

Halo Saibold. Krajská radní Zelených v Pasově, vidí v českých plánech další ohrožení bavorského regionu. Dlouho vyzařující jaderný odpad je podle ní krucifixem na stromu z jaderné energie. „My jsme již před 40 lety říkali, že startují letoun, aniž by věděli, kde přistane.“ Místo, aby okamžitě šlápli na brzdu, lidstvo pokračovalo v tomto letu dál.

Každý rok se na světě množství vyrobeného jaderného odpadu podle odhadu Greenpeace zvyšuje o dalších 12.000 tun. Celkově existuje cca. 400.000 tun radioaktivních odpadů z jaderných elektráren, nemocnic a průmyslu, použivajícího rentgenové záření a radioaktivní izotopy. To však provoz jaderných elektráren neospravedlňuje, říká Jan Haverkamp, specialista na energetickou politiku a jadernou energetiku společnosti Greenpeace. K výrobě elektřiny nyní existuje celá škála obnovitelných alternativ. Jaderné elektrárny produkují 90% všech nízko, středně a vysoce radioaktivních odpadů, říká tento inženýr. „Nikde na světě neexistuje zatím technika, která by umožnila bezpečně uskladnit tento odpad na tak dlouhou dobu.“

Jediné a zatím nejrozumnější řešení pro jaderný odpad je podle něj, tento odpad dál nevyrábět. Pro již existující jaderný odpad je možné udělat pouze jediné: zlepšit meziskladování. A potom? „Naše generace má jako uživatel odpovědnost, najít trvalé řešení tohoto problému.“

14. 7. 2020, Chamer Zeitung, překlad Gabriela Reitinger