Švédský jaderný průmysl spoléhá na jím vyvinutou metodu konečného ukládání radioaktivního odpadu. Navzdory všem pochybnostem se první hlubinné úložiště od roku 2025 staví.

Vyšlo: 30.4.2026

Kam s nebezpečným odpadem? Ve Švédsku jsou provozovatelé elektráren i stát přesvědčeni, že našli odpověď. Po desetiletích plánování, debat a politických sporů se ministryně klimatu a životního prostředí Romina Pourmokhtariová (Liberálové) před více než rokem usmívala při slavnostním zahájení výstavby jednoho z prvních hlubinných úložišť na světě.

Nedaleko jaderné elektrárny Forsmark, asi 140 kilometrů severně od Stockholmu, nyní vzniká rozsáhlý podzemní tunelový systém. V hloubce 500 metrů má být uložen švédský radioaktivní odpad, dokud se přibližně za 100 000 let nestane neškodným. Ministryně Pourmokhtariová tehdy označila zahájení stavby za „historický moment“ – nejen pro Švédsko, ale pro celý svět. „Ukazujeme, že jsme tuto metodu skutečně vyvinuli a nyní ji začínáme používat,“ řekla. Povolení vydala začátkem roku 2022 její sociálnědemokratická předchůdkyně, i navzdory kritice ekologických organizací.

Radioaktivní odpad z dosavadních dvanácti švédských jaderných elektráren – celkem 12 000 tun – má být uložen do 6000 měděných kontejnerů a následně umístěn do tunelového systému. Odpovědná společnost pro nakládání s jaderným odpadem SKB, vlastněná provozovateli jaderných elektráren, označuje tento systém jako KBS-3, podle třetího a konečného návrhu úložiště z roku 1983. KBS zároveň odkazuje na tři ochranné bariéry konceptu: měď, bentonit a švédskou horninu.

Pět centimetrů silná vrstva mědi obklopuje pět metrů dlouhé kontejnery s ocelovým jádrem. Měď má chránit nádoby před korozí. Uloženy budou v jílovité směsi bentonitu, která má fungovat jako tlumič případných otřesů v hornině. Až bude – plánovaně v roce 2090 – uložena poslední kapsle, má být úložiště definitivně uzavřeno.

Dvojitá ochrana proti únikům

Bentonit má postupně absorbovat podzemní vodu a vyplnit dutiny. Podle plánů by tato hmota měla v případě, že by se přece jen v měděné kapsli objevila trhlina, zabránit proniknutí vody do nádoby a úniku radioaktivního materiálu do okolní horniny. A pokud by radioaktivní látky přece jen prošly bentonitovou vrstvou, měla by je zachytit samotná hornina díky svým mikropórům. Takový je plán.

Pochybnosti se soustředí především na společností SKB deklarovanou odolnost měděných kapslí. Odborníci na korozi místo prakticky neomezené životnosti upozorňují na možné zásadní slabiny a riziko netěsností už po 100 letech. Organizace Greenpeace po vydání stavebního povolení obvinila švédskou vládu, že bez ohledu na následky podléhá tlaku jaderné lobby.

Stavba však pokračuje dále. A protože liberálně-konzervativní vláda podporovaná pravicovými Švédskými demokraty v současnosti dělá vše pro druhou renesanci švédské jaderné energetiky, tento příběh zdaleka nekončí. Pokud vzniknou nové jaderné elektrárny, jak si stát přeje a masivně podporuje, bude Švédsko potřebovat větší kapacity hlubinných úložišť. Vysoké náklady však investory odrazují. Stát se proto chce na budoucím ukládání jaderného odpadu podílet miliardovými částkami.

Zdroj: TAZ.de 

Autorka: Anne Diekhoff

Přeložila Gabriela Reitnger, OIŽP